Rozhovor s Lucií Harnošovou

Mnoho z nás žije v přesvědčení, že opravdová vnitřní proměna musí být vykoupena katarzí, bolestí nebo dramatickým životním zvratem. Čekáme na „osvícení“ nebo na moment, kdy se nám zhroutí svět, abychom si konečně dovolili začít znovu. V dnešním rozhovoru s Lucií Harnošovou se však dozvíte, že to jde i jinak. Klíčem je lehkost a důvěra.

Lucie je přední česká mentorka žen, vizionářka, spisovatelka a úspěšná expertní podnikatelka zaměřující se na ženský seberozvoj. Založila projekt Alchymie ženy, kde během šesti let prošlo jejími kurzy a programy přes 100 000 žen. Kromě jejích 20letých podnikatelských zkušeností, které získala v inovativních a progresivních oborech, velmi otevřeně sdílí i nelehké období, které si před šesti lety prožila a kde našla sílu po velkém podnikatelském pádu začít znovu a od nuly.

Mýtus „brutální“ transformace

V příbězích, které nás obklopují, od těch smyšlených až po životopisy slavných, vidíme vždy jasný zlomový bod. To v nás vyvolává pocit, že pokud naše cesta není plná dramatických zážitků (náhlé transformace, vize nebo katarzní momenty, které člověku převrátí život naruby) máme pocit, že je něco špatně. Mnoho lidí má pocit, že pokud takové zkušenosti nezažívají, něco jim chybí nebo že jdou „špatnou“ cestou. Lucie ale zdůrazňuje: „Průlom často uvidíme až zpětně. V danou chvíli to může být jen milimetrový vnitřní posun, který ale otevře zcela nové obzory.“

Příběhy zlomů a realita života

Lucie sdílí i osobní zkušenost z psaní své knihy Alchymie sebelásky. Právě úvod knihy, kde měla popsat svůj „příběh sebelásky“, pro ni byl nejtěžší částí a vznikal až na samém konci čtyřletého procesu. Dlouho totiž hledala jeden konkrétní zlomový okamžik, který by mohla vyzdvihnout.

Postupně si ale uvědomila, že její cesta nebyla o jednom jediném zlomu. Byla to souvislá, plynoucí cesta, kde se jednotlivé kroky a zkušenosti skládaly dohromady po celý život. Často až zpětně dokážeme rozpoznat, jak významný určitý moment byl, i když v dané chvíli nám tak zásadní nepřipadal.

Lehkost neznamená jednoduchost

Lucie zdůrazňuje, že i „lehké“ cesty vyžadují odvahu. Každý průlom v sobě nese vnitřní proměnu – změnu přesvědčení, rozhodnutí říci ano něčemu novému nebo projití strachy, které si okolí často ani nevšimne. Navenek může vše působit klidně a nenápadně, ale uvnitř se mohou odehrávat velmi intenzivní procesy.

Lehkost tedy neznamená, že je vše snadné. Znamená spíše ochotu důvěřovat životu, jít s jeho tokem a nepřidržovat se silou něčeho, co už dávno nefunguje. Právě to vyžaduje velkou vnitřní odvahu – pustit kontrolu a nechat věci plynout.

Jak se naučit důvěřovat životu?

Důvěra není něco, co se prostě stane. Je to dovednost, kterou lze kultivovat. Lucie doporučuje následující:

• Práce s tělem: Pokud se cítíte v napětí, mysl důvěru „nepustí“. Hledejte v těle bezpečí skrze drobné radosti, potěšení a vědomý dotek.
• Zpochybňování mysli: Naše mysl se bojí neznáma a straší nás nedostatkem. Ptejte se: „Je to opravdu pravda, že mi něco hrozí?“
• Sbírání důkazů: Zaměřte pozornost na situace, kdy se o vás život postaral. Obklopujte se inspirativními lidmi, kteří už v důvěře žijí. Čím více důkazů o hojnosti najdete, tím klidnější vaše mysl bude.
• S přibývajícím věkem a zkušenostmi máme tendenci si kolem sebe stavět zdi, abychom nebyli zklamaní. Lucie ale radí pravý opak: dovolte si měknout. Jemnost a otevřenost nám umožňují plout s proudem života, nikoliv proti němu.

Tip pro dnešní den: Zkuste se pro dnešek odevzdat důvěře. Nechte plány stranou a vnímejte, co se stane, když k sobě i k okolnostem přistoupíte s maximální laskavostí. Možná zjistíte, že ten největší zázrak se děje právě teď – v naprostém klidu.