Jak jsme si vymanifestovali nový dům

Dnes vás vítám u odlehčeného tématu ohledně manifestace, protože možná máte taky něco, na co čekáte už dlouho. Naše akce se stěhováním byla totiž velmi dlouho „v éteru“, než se konečně zhmotnila.

Tento příběh rozdělím na dvě části, protože v něm hrála velkou roli i energetika prostoru, o které budu mluvit příště. Dnes se zaměřím na samotný proces manifestace.

První záměr: čas na změnu

První myšlenka, že bychom se chtěli přestěhovat, se objevila po třinácti letech života v našem starém domě. Byli jsme tam zabydlení, všechno nám vyhovovalo, ale mě to začalo energeticky „vykopávat“. Potřebovala jsem změnu. Jiný prostor.

Vždycky se mi líbily velké, vzdušné místnosti. I v původním domě jsme měli část se zvýšeným stropem, což dodávalo prostoru lehkost. Navíc jsem vyrůstala v rodině, kde babičky měly ty krásné prvorepublikové byty – vysoké stropy, dvoukřídlé dveře, elegance a duše. Tyto byty mají sice často nepraktickou dispozici, ale mají kouzlo.

A tak vznikl plán: proč náš dům neprodat a nekoupit něco jiného? Hypotéka už byla malá (tedy, v kontextu dnešní doby). Ceny nemovitostí v Brně i v celé republice se výrazně posunuly, takže se to zdálo reálné. Říkala jsem si – prodáme, něco málo si půjčíme a vyměníme to.

I když byl náš dům na metry čtvereční v pořádku, dispozičně a energeticky to nesedělo. Věděla jsem, že ta energie je tam opravdu špatná.

Když prostor mluví: co lze opravit a co ne

Když se bavíme o energetice prostoru, dá se rozdělit na dvě roviny. Jedna jsou věci, které lze spravit – například přesunem nábytku, změnou dispozic, úpravou příček.

A pak jsou věci, které spravit nejdou – poloha domu, směr svahu, orientace ke světovým stranám, nebo samotná lokalita.

Tehdy jsem o tom moc nevěděla, ale cítila jsem, že potřebujeme prostor, který bude energeticky zdravý. Alespoň v těch oblastech, které opravit nelze. To byl náš jasný záměr.

Když manifestace trvá déle, než čekáte

Uplynuly dva roky.
A kdo manifestuje, ví, že připoutanost k výsledku je největší překážkou. Musíme se cítit, jako bychom už to, po čem toužíme, měli. Musíme být ve vibraci výsledku.

Jenže já se přistihla, že se soustředím na to, že to ještě nemám, že to trvá dlouho. Moji duchovní průvodci mi neustále připomínali: „Zaměř se na pocit, že už je to tady.“

A tak jsem se vědomě ladila na tu energii – představovala jsem si, jak otevírám vysoké dveře do prostorného bytu, jak stojím u okna s výhledem a cítím ten klid. Vibrovala jsem na vlně vděčnosti, že už to mám.

Jenže u dlouhodobých manifestací je to náročné. U partnerství, bydlení nebo práce to často trvá déle – a snadno upadneme do frustrace. Proto je důležité se k tomu pocitu znovu a znovu vracet.

Když přijde čas jednat

Když se začalo zdát, že se to konečně „schyluje do hmoty“, přišel jasný impuls: „Teď musíš něco udělat.“

Dlouho jsme na prohlídky nejezdili – dokázala jsem podle adresy a mapy vyhodnotit, že energeticky to nebude ono. Jenže pak jsem začala být frustrovaná. Přišla jsem za manželem a řekla: „Hele, už to trvá fakt dlouho. Já cítím, že už tady nemáme být.“

A tak jsme se pustili do aktivního hledání. Určili jsme si rozpočet – o kterém jsem si myslela, že je jasný, ale ukázalo se, že ne (a nakonec jsme ho společně navýšili).

Hypoteční poradkyně potvrdila, že je to reálné, a tak jsme začali chodit na prohlídky. Říkali jsme si, že bychom klidně šli i do bytu, pokud bude prostorný a energeticky dobrý. Jenže…

Když to „prostě není ono“

Prošli jsme několik bytů. Na první pohled byly krásné, velké, upravitelné – ale necítili jsme se tam dobře. Něco chybělo. Oba jsme měli ten stejný pocit: „Tohle prostě není naše.“

A tak jsme si uvědomili, že byt nechceme. Potřebujeme kus zeleně. Možná byt se zahradou, ale nejlépe dům.

Jenže i když jsme se rozhodovali čistě racionálně („dává to smysl, dobrá lokalita, dobrá cena“), nikdy to nevyšlo. Dřív jsme už podobný proces zažili – a vždy, když jsme rozhodovali hlavou, nedopadlo to.

Tentokrát jsme se tedy rozhodli: vypneme hlavu a budeme naslouchat pocitu.

Dům, který si nás přitáhl

Po několika prohlídkách, které byly jasné „ne“, se ozval můj manžel. Měl dlouho vyhlédnutý dům – vlastně dvě bytové jednotky v jednom domě.

Jenže – byl daleko nad naším rozpočtem. Tehdy jsem mu řekla: „Proč mi to vůbec ukazuješ, když na to nemáme?“

O pár měsíců později mu ale přišlo upozornění, že majitelé snížili cenu. Zavolala jsem realitnímu makléři a rovnou mu řekla, že náš rozpočet je konečný. On nejdřív odmítl – že cena je pevná, že plus provize, která byla až absurdně vysoká. Já na to: „Náš rozpočet je daný. Jak se domluvíte s majitelem, je vaše věc.“

Za týden volal zpět. Mohli jsme se přijít podívat.

Když tělo ví dřív než mysl

Jakmile jsme vstoupili do kuchyně, přišel klid. Žádná euforie, žádné přemýšlení – jen hluboký vnitřní klid.

Opřela jsem se o kuchyňský pultík a v duchu mi problesklo: „Ten realiťák už tu nemá co dělat, tohle je naše.“

A tak jsme krátce nato volali, že to bereme – za našich podmínek. Majitelé souhlasili a my jsme se dohodli.

Nečekané potvrzení od vesmíru

Praktické kroky pak samozřejmě nebyly snadné – papírování, převody, finance. Ale víte, co bylo nejzajímavější?

Úplně jsem zapomněla na tu energetickou stránku, která byla původně tím hlavním požadavkem. A když jsme se sem jeli podívat poprvé, vzala jsem si jen tak ze zvědavosti buzolu a přeměřila směr.

Zjistila jsem, že energetika domu je výborná. Řešíme tu jen jeden drobný defekt, který je opravitelný.
Je to obrovský rozdíl oproti místu, kde jsme bydleli dřív.

A to je na tom nejkrásnější – když něco pustíte, vesmír vám to dodá sám, a ještě lépe, než byste to kdy dokázali naplánovat.

Manifestace v praxi: propojení záměru a akce

Celý tento příběh byl ukázkou, že manifestace není jen o přání, ale i o praktických krocích. Kdybych trvala na tom, že se nikam nepojedu podívat, protože „to energeticky nesedí“, nikdy bychom nenašli dům, který teď máme.

Manifestace je proces, kde se propojuje vibrace, jasný záměr a akce. Musíte mít jasno, co chcete – my jsme věděli, že to musí být velké a se zahradou. A také jsme se museli sladit v otázce ceny a priorit.

Co jsem se naučila o manifestaci

Dlouhodobé manifestace bývají náročné. Vyžadují trpělivost, odevzdání a schopnost znovu a znovu se vracet do pocitu, že už se to děje.

Někdy se záměr zhmotní až tehdy, když opustíme kontrolu. A právě tehdy nám vesmír ukáže, že to, co jsme si přáli, může přijít snadno – a ještě lépe, než jsme doufali.

Takže pokud teď na něco čekáte, nezapomeňte: Držte záměr, jednejte, naslouchejte intuici a dovolte věcem se dít.

Já vám přeji krásný den.