Co není intuice

Krásný den. Dnes si budeme povídat o tom, co intuice není. Protože někdy právě skrze to, co není, poznáme lépe, co intuice je.

A myslím si, že tento díl se mnohým nebude poslouchat dobře, protože je naprosto běžné, že ve společnosti pozoruji, že všechno to, o čem budu mluvit, se běžně za intuici pokládá. Rozdělíme si to, protože když půjdeme úplně do základu, tak intuice je určité vědění, které není závislé na hmotě — na tom, co je tady a teď, co existuje právě teď ve hmotě.

To, že zachytíme nějakou informaci z nehmotného světa, což můžeme považovat za intuici, ještě neznamená, že se podle této informace musíme řídit, nebo že je to informace pro nás prospěšná.

Naopak to může být informace, nápad či inspirace, která je pro nás neprospěšná. A to se vracíme k tomu, o čem už jsem mluvila mnohokrát — lidé mají tendenci věřit čemukoliv z nehmotného světa bez kritického prověření zdroje.

Jsou pak v nastavení: „Hele, přišla mi informace, určitě je to intuice, protože jsem si to hlavou nevymyslela, tak prostě to cítím. Takže to musím udělat.“ No, nemusíte.

A dnes se budeme bavit o tom, odkud ta informace mohla přijít a proč nemusí být vůbec pro vás prospěšná. V této fázi většina lidí totiž ještě není. My se horko těžko škrábeme do fáze, kdy aspoň slyšíme nějaké impulzy z nehmotného světa, natož abychom dokázali rozlišovat, co je pro nás prospěšné a co ne.

To už chce velké sebepoznání, znalost naší dharmy, našeho poslání a toho, co tady jdeme dělat. To už je ta opravdová fáze tvůrce, na kterou si většinou jen hrajeme.

Intuice není emoční srdce

Intuice rozhodně není emoční srdce. A to vidíte všude. Lidé často vypráví, že dostali nápad, jsou z toho nadšení, „jejich duše je nadšená“ a podobně. Jenže duše v tomto případě nejspíš není ani vidět, ani slyšet. Bohužel, intuice a duše, naše poslání, se neprojevují skrze nadšení.

Intuice a naše poslání se projevují skrze klid. Skrze vnitřní ukotvení a klid. Může tam být radost, ale je to radost konstantní. Jsem šťastná pořád.

Někdo tomu nemusí věřit, ale já jsem si to uvědomila v situacích, které byly emočně náročné. Třeba když jsme s partnerem procházeli horším obdobím — jsme spolu velmi dlouho, takže taková období prostě byla. Člověk by si řekl: „No jo, ale teď je to těžké.“

A i když jsme se pohádali, stalo se něco „hrozného“ (v tu chvíli to tak působilo) a člověk byl smutný, já jsem si uvědomila, že jsem pořád šťastná. To je umění přijímat život úplně se vším všudy. Je to velké a je to proces, jako všechno.

Takové to nadšení typu: „Ježiš, to je úžasný nápad, to musím hned udělat, to je úplně boží!“ — většinou, když ten nápad odložíte na týden, už vám tak skvělý nepřijde. A pokud ano, nejspíš bude prorůstový. Ale jestli je tam jen „vyhypované“ nadšení, tak to není intuice.

Intuice není to vytažení nahoru, kdy „my to chceme, naše ego to chce“, protože chceme něco cítit. Kde je prudký výstup, bývá i pád dolů. Intuice není ani ten pád dolů — to nám je všem jasné. Ale proč nám to není jasné u toho nadšení? My to potřebujeme stáhnout do klidu uprostřed.

Emoční srdce vám udělá to nadšení, ale to je většinou kompenzace nějakého našeho tématu, ne projev duše.

Dnes často slyšíme „žiju v souladu s duší“ nebo „duševní podnikání“. Nikdo na to nemá patent, ale každý si pod tím představuje něco jiného. Já v podnikatelském kontextu (v mém podcastu Soul Business) beru duši a vědomí, nikoliv emoční srdce.

Ve společnosti ale běžně vidíte, že lidé vydávají duši a vyšší vědomí za emoční srdce. Je to posun od mysli, ale k duši a vědomí je to stále daleko.

Ne každá informace z nehmotného světa je pro vás

Další věc, kterou intuice není: jakýkoliv vjem z nehmotného světa. Já beru intuici na osobní úrovni jako něco, co je v zájmu růstu duše. Informace z nehmotné reality k nám chodí podle naší vibrační úrovně. Jsou různé „skupiny úrovní vědomí“, ze kterých si automaticky stahujeme informace.

Podle toho, s čím rezonujeme, nám to přijde. Můžete zachytit kolektivní téma nebo potřebu a přijde vám to jako úžasný nápad. To je skvělé — ale v tu chvíli to musíte zhodnotit: je to v souladu s mou dharmou, posláním, vizí? Kam chci v životě jít?

Protože to, že vám přijde informace z nehmotné reality, opravdu neznamená, že ji musíte realizovat, ani že bude pro růst vaší duše. Tady musíte dát „nohu do dveří“ a říct: „Hele, nabízíš mi realitu, která opakuje vzorec, ve kterém nechci být. Já mám jinou vizi.“ A říct ne.

Můžete říkat ne i „intuitivním“ nápadům. Intuice je nabídka, možnost. Může být ano, může být ne, může být „ne teď“. A věřte, že když ji dostanete vy, má ji i spousta dalších lidí. Do stvoření se to dostane, ale nemusíte to být vy.

Skutečné mistrovství je v vědomém výběru

Já jsem byla ve fázi, kdy jsem říkala ano všemu. Ale dnes vám říkám: vybírejte si. Tato fáze vědomí vás nedostane do opravdového tvůrce.

Chápu, že mluvím abstraktně. Některá učení prostě nelze vysvětlovat konkrétněji. Ale věřím, že to padne na úrodnou půdu u těch, kteří to teď potřebují slyšet. To, že vám přijde informace z nehmotného světa, neznamená, že se jí máte řídit. Berte to jako nabídku.

Ano, může to být dobré, ale také nemusí. Může to být i „ne teď“. A pokud se rozhodnete ji nepřijmout, nejste obětí kolektivních informací. To, že máte vycvičené anténky a dokážete informace stáhnout, ještě neznamená, že musí určovat váš život.

Vybírejte si své možnosti a intuici moudře.