Jak na pocit samoty

Krásný den vám přeji, a vítám vás u podcastu na téma – Jak na pocit samoty. Je to citlivé téma, a jsem si toho vědoma, a mně teď přišlo opět do cesty. Tak jsem se s vámi prostě chtěla podělit o moje náhledy, mé zkušenosti, zkušenosti s klienty.

Jak mi to přišlo do cesty? Mně příští týden začíná kongres Putování duše, vnitřní proměny na cestě seberozvoje. Což je kongres o spiritualitě, který je úžasný, kde je 18 řečníků, je tam plno inspirace z různých oblastí, a tímto vás tam samozřejmě zvu. Jestli tam ještě nejste, je to zdarma, je to online. Takže tam přijďte a registrujte se. Úplně jednoduše běžte na web Kalibrace duše, ono to na vás vyskočí.

Ještě se můžeš přidat. Své místo si rezervuj zde: www.kalibraceduse.cz

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Když jsme natáčeli právě rozhovor, nevím teď jak to formulovat, ale s normálními lidmi. Ne tedy s experty, ale prostě o zkušenostech normálních lidí, běžných lidí, nevím, jak to jinak říct. Protože za mě je samozřejmě každý normální a běžný. Jsou to prostě čisté zkušenosti ze života.

Tam takto téma samoty velmi padlo, a vícekrát. A bylo tam hlavně uvedené v tom kontextu, že právě na začátku svého spirituálního probuzení, na začátku něčeho, co spustilo to jejich spirituální probuzení, tam ten velký pocit samoty byl. A já se s tím dokážu velmi, velmi identifikovat.

Od pocitu osamění k nalezení svého místa

Ten pocit se mi vracel v životě nesčetněkrát. Jak z toho vlastně ven, a čím je to způsobené. Spirituální lidi se často, hlavně na začátku té své spirituální cesty, a nějaké velké transformace vědomí, cítí sami, cítí se nepochopení, cítí se prostě, že to nemají komu říct, že je nikdo nechápe, že to nemají s kým sdílet a podobně.

To je vlastně normální, protože my jsme všichni, my, říkám to jako my, protože mně se dělo úplně to stejné. Žili nějakým stylem do té doby, a pak se právě stala nějaká transformace vědomí. A my jsme najednou začali vnímat něco jiného, vnímat jiné souvislosti, nahlížet na ten svět trošku jinak, a ty hodnoty se nám třeba přeskládaly.

Jenomže to, že my to najednou vidíme jinak, neznamená, že se to do té hmoty okamžitě propíše, do toho fyzického světa. Jak to dostaneme do té hmoty? No tím, že my to tam budeme propisovat. Ta cesta ze samoty vlastně k pocitu jednoty, a k tomu pocitu, to je velká duchovní mise.

Ale i k tomu pocitu celistvosti, že já patřím do světa, já tam mám svůj podíl, cenný podíl, já tam přináším něco úžasného do té komunity, a patřím vlastně do nějaké komunity lidí, do té společnosti, nevyčleňuji se z ní.

Tak do tohoto pocitu se dostáváme skrze naši autentičnost. A to je největší výzva právě hlavně v začátcích. Protože my se v těch svých pocitech ještě úplně nevyznáme, my úplně nevíme, co se nám děje. Kór, když někdo vnímá nehmotný svět i, takže ten třeba jako vůbec neví, co se děje. Snaží se v tom nějak sám zorientovat, a je pro něho tudíž velmi těžké to komunikovat někomu dalšímu.

Ale stejně bych vás k tomu chtěla vyzvat, protože dokud se budeme stranit autentickému sdílení, tak tam ten pocit osamělosti a samoty bude větší. A ono to fakt není o tom, že když jsme s někým do té doby o těchto věcech spirituálních nemluvili, že na někoho najednou bafneme, hele, já tady vidím duchy, viděla jsem tohle, a zažila jsem tohle, a toto. Ale nějak pomalu, postupně, a když se to dělá rozumně, tak opravdu ta reakce okolí není špatná.

Jak být autentický a zároveň respektovat svůj proces

My si to představujeme v té hlavě vždy daleko horší, než to ve skutečnosti je. Musí se k tomu přistoupit rozumně, s láskou, a s respektem k tomu, že ten druhý ten zážitek nemá. On nás může pouze vyslechnout. Říct mu: „já mám teď prostě složité období, já to mám teď takhle, vnímám prostě svět trošku jinak, je to pro mě všechno teď těžší, potřebuji se trošku stáhnout ze světa“. To je běžné v těch začátcích.

A od tebe potřebuji jen to, abys mě vyslechl. To je vždy ještě hezké říct tomu druhému, co po něm vlastně chceme. Zejména muži, co z toho pro ně vyplývá. Tak jim říct, co z toho pro ně vyplývá. A takhle postupně jít s tou kůží na trh, jít do té autentičnosti, ale postupně. Přemýšlím, jak to dát do slov, protože ten čas tam nějakým způsobem funguje.

My ty jednotlivé zážitky, a vývoj transformace našeho vědomí potřebujeme vždycky integrovat. A já se v podstatě vyvarovávám sdílení něčeho, co nemám integrované, protože ono je to pak velmi zkreslené. Ještě tam není ten komplexní obrázek na tu danou chvilku.

Ale můžete mít i tady pár lidí, i jednoho klidně, a stačí jeden.  Vy nemusíte mít 150 spřízněných duší, ale prostě jeden člověk, který chápe, že i toto je vývoj, jestliže to potřebujete někomu komunikovat.

Nebo prostě počkat, až je něco integrované. A sami poznáte na sobě, že s odstupem času se na to téma, které jste třeba řešili předtím koukáte jinak, a komunikuje se vám daleko, daleko lépe.

Když se světy střetnou a proč je jasná komunikace klíčová

Já si pamatuji, to vám řeknu příběh z osobního života, který mi vlastně tenkrát přišel, on je absurdní i teď, ale tenkrát mi přišel hodně absurdní. A teď vím, že tam byla zatím ta moje špatná komunikace samozřejmě. Protože já jsem měla hodně starostí sama se sebou, a nevnímala jsem to, že ten druhý člověk to má prostě jinak.

Takže tenkrát, kdy já opravdu mě tady, když to řeknu, běhali duchové po baráku, a já jsem řešila opravdu takovou tu základní ochranu energie, základní ochranu domů, jak se naučit spolupracovat s těma dušemi, aby to nebylo obtěžující. Bylo toho hodně.

Bylo toho hodně, co jsem se musela naučit, a nejenom naučit, ale uvést do praxe. A také to nějakou dobu trvalo než si to sedlo. Prostě to bylo hodně divoké období.

A za mnou tenkrát přišel manžel, a já už jsem to s ním sdílela. Já jsem to s ním sdílela. Sice si za začátku myslel, že mě odveze do blázince, ale tak jako viděl, že se lepším. Takže i on na to vzpomíná.

On nebyl nikdy takový, že si myslel, že lžu, že neříkám pravdu. Akorát viděl, že prostě v tom nejsem ukotvená. Takže možná to nebylo ani tak jako o blázinci, spíše jako, že hele, tady končíme, tady si přestáváme rozumět. A tenkrát jsem mu něco sdílela, a on na mě tak jako koukal a řekl: „Hmmm, hmmm, dobrý, dobrý, tak jdeme do toho kina!“.

A já jsem na něho koukala a říkala, ale já nechci do kina, já si teď potřebuji odpočinout, někde jako vydechnout. Já nemůžu fungovat tak, jak jsme fungovali teď, než se tohle stalo. Ale ti lidé, ta druhá strana to samozřejmě nikdy neví, když jim to nekomunikujeme.

Takže to bylo pro mě takové oči otevírající v tom, jak ty své potřeby, kór v těch obdobích větší transformace, musíme fakt komunikovat velmi jasně a čistě. Předpokládat něco, že ten druhý ví, nebo neví, nebo že si to domyslí, je samozřejmě hloupost.

Od samoty ke sdílení a hledání spřízněných duší

Byla to velká cesta, kdy jsem byla sama, a pak jsem to začala i sdílet. Jak to teď mám, a co zažívám kamarádkám. Také jsem si myslela, jak ta jedna mě vůbec nepochopí. Ta druhá, já nevím, co už jsem si myslela. Ta třetí taky něco. A vlastně všechno bylo naprosto v pořádku. Sice to nezažívali oni, a nemohli to zažívat, ale bylo to naprosto v pořádku. A já jsem se najednou v tom vůbec necítila sama.

Takže jít do toho sdílení, a do té autenticity. Autenticita, to je vůbec téma, do kterého si můžete stoupat milionkrát. Do kterého si můžete stoupat milionkrát, a pořád znovu, a znovu, a znovu. Potom tam byly s tou samotou další fáze, tohle neskončilo takhle. To bylo téma, které se velmi vracelo.

Vracelo se, jak se prohlubovalo pro mě prožívání. A já jsem byla pořád v okolí lidí, kteří na té spirituální cestě prostě nejsou. Tak mohla jsem jim to sdílet, ale vlastně mě začalo trápit, že oni neví, o čem mluvím. Oni sice jako poslouchají, ale vlastně vůbec netuší, o čem mluvím, protože tu zkušenost nemají. A v tomhle je samozřejmě řešení si najít opravdu lidi se stejnými zálibami.

Není to o tom, že by člověk odcházel od svých přátel, od rodiny, to ne. Jenom si rozšíří okruh přátel. Najde si i lidi, které něco takového zajímá. A to se samozřejmě dělá velmi snadno v nějakých kurzech, seminářích, workshopech a podobně.

A tady tu linku s tím pochopením, nepochopením, s tím, že jsem sama, to celou dobu velmi podporovali i mí duchovní průvodci. Protože jsem už v této fázi žila s vědomím, že sama tedy nejsem, a nemusím být, když nechci.

A můžu si k nim jít kdykoliv pro radu, pro nějakou oporu, a že na to prostě nejsem sama. Že je tady někdo, komu na mě záleží, kdo chce pro mě to největší dobro, a kdo mě vždycky podpoří. A to v nějakých chvílích je taky fajn.

Zdravé vnímání nehmotného světa a cesta k celistvosti

Samozřejmě nehmotný svět nemůžeme používat k tomu, abychom do něho utíkali. Nikdo mi nerozumí, tak se budu bavit jen s dušemi, to ne. Ale když je to jeden díl té skládačky, že jako vnímáme, že ten nehmotný svět nás takhle mocně podporuje, tak je to úžasný pocit.

Protože my zároveň více, a více máme jednak pocit té sounáležitosti, že sem na svět opravdu patříme. Protože se cítíme podporovaní, a taky tam budujeme důvěru v život. Život se o nás fakt postará.

Život nás vede. Život nemá v plánu nás někde v něčem nechat máchat bezdůvodně a podobně. Takže to jsou všechno aspekty, které mě vedly na cestě k té celistvosti.

Je to hlavně ta autenticita. Zdravé vnímání nehmotného světa, a to budování důvěry. A naopak přijímání podpory od nich, a vlastně celou dobu, co je tam ta linka ještě na pozadí. To, že objevujeme to, kým my jsme. To je ta cesta seberealizace.

A čím je člověk celistvější, a všechno to zapadá. Čím jste celistvější, tím vás více podporuje okolí. A máte tam prostě i ty lidi, co vás chápou, protože se nebojíte je vyhledat. A řeknete si, dobrý, tak já to pro sebe prostě potřebuji vyhledat takovou komunitu, kde mi budou rozumět, a že na to nejsem sám.

Nejsem na to prostě sám. Je tady někdo, kdo prošel něčím podobným. Je tady hodně lidí, kteří prošli něčím podobným, a můžu o tom mluvit.

Závěr:

A i kvůli tomu, abyste se necítili sami, jsme právě natočili ten kongres Putování duše. Takže vás na něho ještě jednou srdečně zvu, jestliže tam ještě nejste. A příští týden se budu moc těšit na spoustu, spoustu, spoustu zajímavých rozhovorů.

Ještě stále můžeš vstoupit a užít si zdarma kongres plný inspirace. Všechny informace ke kongresu najdeš zde: www.kalibraceduse.cz