4 nejškodlivější přesvědčení o hojnosti

Krásný den. Stále jedeme na vlně manifestace a hojnosti, protože už za chvíli nás čeká manifestační výzva zdarma, na kterou vás srdečně zvu – jestli tam ještě nejste, tak se určitě přidejte.

A dnešní téma se toho týká právě také. Jsou to totiž přesvědčení, která nám hojnost blokují. A my sami jsme někdy překvapení z těch přesvědčení, která v sobě máme.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Mně se tohle stalo několikrát – máme to ve svém nevědomí a vůbec netušíme, že to tam je. Takže s tím nemůžeme pracovat, a vlastně to zjistíme až ve chvíli, kdy to nějakým způsobem vyleze na povrch – setkáme se se situací, díky které to vyplave. A řekneme si: „Aha, tak to jsem nevěděla, že tam je… ale díky Bohu, že už to vidím.“

Protože pak se to dá měnit. Takže tady pro vás mám čtyři body, záměrně vybrané z různých úhlů pohledu – i když těch přesvědčení, co nám kazí hojnost, je samozřejmě celá hromada. V rámci rodu a genetického zatížení to bude jiné – různé rodiny si nesou různá témata.

Například – když někdo má v genetice bohatý rod, kterému ale bylo něco zabaveno, nebo byli kvůli bohatství pronásledováni či jim bylo ublíženo – tak si můžou bohatství spojovat s nebezpečím. Což se ale nestane někomu, kdo takovou situaci nezažil. Rozumíte? Takže samozřejmě – ta přesvědčení jsou velmi individuální záležitost. A je to OK. Všechno je OK.

„To mi stačí“ a „Vystačím si s málem“

V dnešní době bychom už měli být dávno za hranicí toho, co „stačí“. Neměli bychom zůstávat u „tak akorát dobrý“ nebo „dost dobrý“. Spíše bychom se měli opravdu zaměřovat na kvalitu prožitku než na holé přežívání.

To je zásadní rozdíl mezi minulými dobami a současností. Dříve opravdu šlo o přežití – fyzické i existenční. Když si vezmete různé politické režimy, války – nebylo samozřejmé obstarat základní potřeby jako jídlo, přístřeší, oblečení.

Je skvělé, že se to vyvíjí a většina lidí dnes není v módu přežití – ani by neměla být. Hojnosti je na planetě dostatek – ať si o tom myslíme cokoliv. Ano, zdroje nejsou rovnoměrně rozložené – to je pravda. Ale do jisté míry je to rozhodnutí.

A teď mluvím o lidech žijících tady ve střední Evropě, nikoli o válečných zónách nebo zemích třetího světa.

Tady a teď se máme dobře. A nemělo by to být jen o základním přežití.

Měli bychom jít do kvality prožívání – do toho, kam nás lidský prožitek může posunout i spirituálně.

Takže věty typu to mi stačí nebo vystačím s málem jsou často jen jakási obhajoba stávající situace. A troufám si říct, že lidé, kteří skutečně mají v sobě skromnost jako autentickou, tohle vůbec nepotřebují říkat.

Vzpomínám si na kamarádku, která tehdy řešila vztah. Řekla tehdy: „Ale to nevadí, on aspoň nechodí hrát automaty a nepije.“

A já si uvědomila, že v mém myšlenkovém světě by mě ani nenapadlo být s mužem, který by pil nebo hrál automaty. Ale pro ni to fungovalo jako útěcha. Jenže když se takhle utěšujeme příliš často, je to protirůstové.

A stejně tak i v oblasti hojnosti – když se přesvědčujeme, že tohle nám „stačí“, zavíráme si dveře k růstu.

„Já tohle nepotřebuji“ aneb hranice touhy

Další bod na to lehce navazuje: „Já tohle nepotřebuji.“

Za „tohle“ si můžete dosadit cokoliv. Variace typu tohle už je moc často vycházejí z reakcí na něčí úspěch – třeba na sociálních sítích. Někdo právě prožívá hojnost, leží ve vile nebo cestuje, a my řekneme: „Jo, já chci být bohatá, úspěšná, ale tohle už je na mě moc.“

Tím si sami nastavujeme omezení, kde je podle nás „moc“ hojnosti. Ale pro každého je to jiné – a co je na vás „moc“ teď, za rok už být nemusí. Do některých tužeb můžeme dorůst. A to je naprosto v pořádku.

Klíčové slovo je: touha. Nehleďme tolik na to, co nepotřebujeme. Ptejme se: co vlastně chceme? Kam nás to volá?

Už dávno nejde o přežití. Kdyby šlo jen o to, co potřebujeme k přežití, tak bychom žili někde ve stanu se dvěma sadami oblečení. Ale to přece není smyslem našeho bytí.

Zaměřme se na to, co chceme prožít – co chceme tvořit, jak chceme žít. A peníze k tomu patří. Jsou součástí energie, kterou vyměňujeme. Což nás vede k dalšímu bodu.

„Duchovní člověk přece nepotřebuje peníze“

Přesvědčení: Duchovnímu člověku na penězích nezáleží.

Existuje spousta variací tohoto přesvědčení, obzvlášť ve spirituální komunitě. Jako bychom si říkali: „Já na penězích nelpím, takže jsem duchovnější než ty.“

Ale upřímně – tohle nemá se spiritualitou nic společného.

Navrhuji přeformulování, které je pravdivé: Duchovní člověk spěje k tomu, aby na penězích neměl připoutanost.

To je velký rozdíl. Realizovaná bytost už opravdu nelpí – ale my, kteří jsme na cestě, tam různé úrovně připoutanosti teprve objevujeme.

A připoutanost se netýká jen peněz – může být ke vztahům, emocím, majetku…

Peníze jsou nástroj výměny energie. Jsou prostředkem pro to, abychom mohli svou dharmu, své poslání, opravdu naplno žít. Abychom mohli růst, expandovat, tvořit větší projekty, cestovat, vzdělávat se, předávat dál.

Skutečně duchovnímu člověku záleží na všem – ne v připoutanosti, ale v hluboké péči a záměru.

Bez práce nejsou koláče

A pojďme na poslední bod. Tento je možná můj nejoblíbenější, protože je vlastně velmi emočně zabarvený a v každém z vás to vyvolá něco jiného. A to je věta: Bez práce nejsou koláče. A teď si pojďme říct, že to je něco, co jsme asi slyšeli úplně všichni.

A víte, co je ten zádrhel v téhle větě? To slovo práce. Protože hodně lidí je na tohle slovo prostě alergických. Skrze to, co vlastně zažili – protože pro ně je práce něco, co je nebaví, co je prostě opruz, kam vlastně nechtějí chodit, kde nechtějí být.

Takže si představit, že musím chodit do něčeho takového, abych měla peníze, je vlastně hrozné. Když pro vás bude práce vaším posláním a takovou náplní, že ji vlastně nemůžete nedělat, tak tahle celá věta ztratí tohle podbarvení.

A v ten okamžik tahle věta jenom popisuje nějaký vesmírný zákon, který je o výměně energie. Mě v podstatě i rozčilují přístupy, které slibují nějaký rychlý výdělek vlastně za žádnou práci, za žádnou hodnotu. Možná si zkuste jenom vyměnit to slovo.

Bez přidané hodnoty nejsou koláče. To už nezní tak hrozně. Je to tak?

Všichni úspěšní lidé tenhle princip pochopili – že aby dostávali, a klidně hodně dostávali a přijímali, tak musí ale dávat. Musí dávat, musí poskytovat, musí vlastně sloužit v kontextu své dharmy. A někdo to může mít jakoby bez té zjevné práce – že přijímá tu hojnost skrze někoho jiného.

Ale jeho práce třeba je potom v nějakém opatrovnictví, v ošetřování, v emoční podpoře, v těch pečovatelských věcech. A to vůbec není špatně. To vůbec není špatně. To je jenom odlišná cesta dharmy každého z nás.

A myslím si, že celý problém u tohohle posledního vyjádření je právě ve slově práce. Protože v dnešní době to dostalo úplně takovou pachuť. Zkuste se nastavit na to, že děláte něco, co je pro vás super – a děláte to způsobem, který je pro vás super.

A v tom případě vám to přijde úplně přirozené, že tohle budete dělat, protože byste to ani nemohli nedělat. Prostě by vám to chybělo. A samozřejmě za to dostáváte tu odměnu.

Takže jsou tam ty koláče. A to je základní vesmírný zákon. Vždycky, když se to někdo snaží nějakým způsobem očůrat – v tom smyslu, že se snaží hodně brát, ale dává velmi málo – tak se mu to buď trvale nedaří, anebo se mu to velmi špatně vrátí.

Tenhle přístup vůbec nedoporučuji – v podnikání, ani jako životní přístup.

A nemá to nic společného, nepleťte si to – tady můžou lidem naskočit: „Ale já se o všechny starám, blablabla.“ To už zase jedeme do tématu hranic. My se teď nebavíme o hranicích – my se tady bavíme o dharmě, o našem poslání a bavíme se o hojnosti.

Kdybychom byli ještě u tématu hranic a pocitu, že se člověk rozdává a málo dostává, tak jsme ještě hodně vzdálení tomu našemu poslání. Takže tohle nemá být obhajoba toho, že se někdo takzvaně „rozdal“ a má pocit, že za to nic nedostává – tam je většinou nastavených víc věcí špatně. Tam to pak není primárně o hojnosti.

Takže to byl výběr 4 oblíbených nebezpečných přesvědčení. Nechte to na sebe působit – to už se asi stalo v průběhu – a přijďte si zase hojnost odšpuntovat do nové úrovně na manifestační výzvu zdarma. Bude to krásné, uvolňující a půjdeme 4 dny za splněním některého z vašich přání.

Manifestaci si vyzkoušíte velmi prakticky a já se na to už moc těším.