3 věci, které nám brání v napojení na intuici

Krásný den. Dnes se budeme bavit o třech věcech, které nám brání v napojení se na intuici. A mám na mysli trvalé napojení se na intuici. Prostě takový ten pocit, že vás život opravdu vede. Že už nepotřebujete ty rady zvenku. A teď to myslím ve smyslu vedení svého života, svého dalšího kroku v životě a podobně.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Samozřejmě přijímat rady zvenku v podobě vzdělávání a získávání informací je zcela v pořádku. Ale když máte ten trvalý pocit, že prostě víte, co děláte, tak to je přesně ten stav, kterého chceme dosáhnout. Protože v něm nikdy není žádné zmatení. Nikdy tam není to, že nevíme, co budeme dělat dál, co je náš další krok a nejsou tam pochybnosti.

A to je ten super ideální stav, kterého chceme dosáhnout. Protože když v něm jsme, tak jsme v souladu se svojí duší, se svým plánem duše a s tím, že prostě víme, kdo jsme, co tady chceme dělat a jsme v tom šťastní. Takže kdo by to nechtěl.

Když není slyšet vlastní hlas

Vypozorovala jsem takové hlavní tři oblasti, které nám v tom brání. A nejsou to chyby, jsou to vývojové fáze, které máme všichni. A první z nich jsou vnější vlivy.

Energie nejenom ostatních lidí, ale i kolektivu, všeho, co nás obklopuje, energie prostoru má na nás vliv. Má na nás úplně obrovský vliv do té doby, dokud vlastně nevíme, jak se o tu svoji energii máme starat. Empaté, hypersenzitivní lidi samozřejmě ví, o čem mluvím. Ti velmi dobře ví, o čem mluvím.

A v těchto situacích až něco extrémního dovede lidi k uvědomění, že všechny mé nějaké pocity, myšlenky, vjemy nemusí být jenom mé. Může to být prostě jen záznam nějakého mého okolí.

A dám vám příklad, kdy jedna klientka, a je už to hodně dávno, přišla ke mně tenkrát velmi nešťastná. A já tomu rozumím, měla k tomu důvod. Ona neměla veselé myšlenky, ale až v momentě, když jí přišla myšlenka na to, že má vzít nůž a někomu ublížit, tak si řekla, ale tohle já nejsem.

Tohle nejsem já, odkud to přišlo. A teprve v tenhle okamžik ona to začala zpochybňovat. A to je extrémní případ.

A někdo to může mít v podobě pocitů, že jste v nějaké situaci, něco se tam odehrává. Zrovna nedávno něco takového sdílela jiná má klientka, kdy tam došlo k vypjatému, emočnímu prožívání těch lidí okolo. A ona to všechno zažívala na svém těle, jako kdyby to bylo její.

A vzhledem k tomu, že se stane nějaká takováto situace, kde je to tak extrémní, že to nemůžete nevidět. A tak si najednou uvědomíte, aha, až takhle já dokážu být ovlivnitelná, ovlivnitelný tím, co se děje okolo.

A teď je otázka, v jakých menších nuancích to tedy probíhá na každodenní bázi. Jak mám doopravdy svou energii pod kontrolou, jak doopravdy vnímám emoce, které jsou ale opravdu jen mé. A kdy naskakuji na nějaké emoce a energie, které vlastně mé nejsou vůbec.

Práce s energií je nějaký proces. Jsou tam nějaké postupy, které se dají osvojit, ale je to zase sebezkušenostní proces. Takže to je jeden bod, kde my vůbec nemůžeme slyšet své vlastní vedení, protože je to zahalené mnoha, mnoha jinými vlivy.

Hodně citliví lidé tam toho mají hodně. Představte si to tak, jako kdybyste na sobě měli vrstvy kabátu. A přes ty vrstvy kabátu se k vám ta intuice tak jednoduše nedostane.

Jak rozeznat, co opravdu chceme?

Druhou velkou oblastí, která nám brání v prožívání intuice v té její úplně nejryzejší formě, jsou naše přání. A tohle lidi slyší neradi. Protože se říká jasně, přání se mají plnit.

Ono je to opravdu velké umění rozlišovat, odkud to přání pramení. Odkud pramení to mé přání? Je to opravdu přání té duše? Například přání někam vycestovat, láká vás nějaká země. To může být autentické přání vaší duše po poznání.

Anebo to taky může být v tom, že chcete utéct od reality. A vy od ní samozřejmě neutečete. A jenom to, že to přání naplníte, vás vlastně zbytečně odvede od toho, abyste se podívali na to, od čeho vlastně chcete utéct.

Ale může to jít právě i z dobrého bodu. Je to v nějaké cestě mé duše, je tam nějaké poznání, je tam něco pro moji duši ukryté. Nebo jiný příklad.

Chcete povýšení v práci. Tak z jakého místa ho chcete? Je tam v uvozovkách jen nějaká touha po vnějším uznání? Anebo je to zase prorůstové pro vaší duši? Ve smyslu překonávání a expanze, ale sebe sama. Ne nějakého soupeření s někým jiným.

Že naše přání můžou začínat ve velmi dobrých motivacích a v horších motivacích. Vlastně co se přirozeně děje je to, že my se za svými přáními v nějaké fázi svého života honíme.

Že si splňujeme jedno přání za druhým a zjistíme, že ani tohle nebylo to, co mi přineslo vnitřní uspokojení. A díky tomuto procesu jsem si já tenkrát přišla ke svému spirituálnímu probuzení.

Takže díky Bohu za to. Je to nutná část osobní spirituální cesty, kdy si každý sám pro sebe rozeznává, jaká přání se mají naplnit a jaká ne. A ten klíč k tomu spočívá v té motivaci.

O touhách a přáních by se dalo mluvit hodně dlouho, ale tohle je klíč. Když jdete po motivaci, po tom semínku, kde to přání vzniklo, tak tam najdete odpověď. A jste k sobě upřímní.

Být k sobě upřímný je geniální praktika, která prospívá na seberozvojové cestě každému. Když lžeme okolí, tak dejme tomu, když ještě to tak potřebujeme dělat, ale proč lhát sami sobě.

Jak uzdravit své kořeny

A třetím velkým balíčkem, který je také součástí cesty, který nás nemine, jsou naše traumata a zranění zejména z dětských let. Já tady na to jdu hodně přes práci s vnitřním dítětem, protože tady jsme u toho krásného obrázku stromu života, kde opravdu, když nám ty kořeny nefungují, tak ta koruna může růst jen do nějaké míry.

Kořeny jsou naše dětství. Je to naše situace, ze které jsme vyšli, ať už se nám to líbí nebo nelíbí. Dokud ji nepochopíme, nepřijmeme, nebereme si z toho, co si vzít můžeme, tak nám bude ovlivňovat samozřejmě naši přítomnost a naši budoucnost.

Takže kouknout se opravdu na traumata, na svá neplatná přesvědčení, všechno, co jsme po cestě nasbírali, a to je samozřejmě obrovský balíček.

Já jsem na tento balíček vždycky šla meditační a energetickou cestou. Myslím si, aspoň z pozorování, že velká část lidí, kteří dokážou takhle sami tím procházet, protože je to poměrně osamocená cesta, byť můžete mít po boku duchovní průvodce, a tady ty pomocníky z nehmotného světa, kteří pomáhají. Při léčení vnitřního dítěte s nimi můžete určitě na tom nějak pracovat.

Ale nemusíte mít tu podporu zvenku. Někomu to takhle prostě vyhovuje. Někomu vyhovuje jít tou vyloženě terapeutickou cestou. Ať už jakoby oficiálnější, nebo nějakou alternativní metodou. A všechno mezi tím je samozřejmě v pořádku, dokud jsme si toho vědomí.

Protože traumata oscilují v našem energetickém systému. Samozřejmě v našem fyzickém těle a na všech úrovních se do nás propisují.

A opět, když jsme u té představy kabátu, můžete si to představovat, že to jsou další vrstvy, skrze které intuici neslyšíte. Ono tamto napojení, naše intuitivní s vyšším já je neustále. Jenže, když si to vezmeme obrazně, představte si, jak ta informace z vyššího já putuje k vám dolů, dojde do vašeho těla, a teď se přesně přes tyhle traumatické záznamy zkreslí.

Ona tam třeba někde původně byla, ta správná informace, ale skrze vaše přesvědčení, traumata a všechno, dá se říct obecně, přes vaši úroveň vědomí, se to zkreslí, no a co z toho vypadne.

Je fajn si toho být vědomý, že tohle je ta spirituální cesta, to je ten seberozvoj, který nás vede skrz tyhle věci k sobě samým. A já to tak beru, že ta cesta je právě skrze nejdřív odstranění těch vnějších vlivů, protože je strašně fajn se naučit starat o svou energii, vědět o sobě co je teda moje, a co ne.

Mít energeticky příznivý prostor, kam se člověk může zavřít a tak trochu se vzpamatovat od toho okolního světa, když si teda není jistý, a když je toho na něho moc.

Tak to je taková hezká báze, kde se můžou vlastně dít ty ostatní věci. Kde můžete přemýšlet o tom, jaká přání chcete vůbec uskutečnit.

Třeba zjistíte, že nějaké jsou taky převzaté, to se jako děje, že vás někdo inspiruje kdekoliv na sociálních médiích a řeknete si: „To chci taky!“.

A pak vlastně zjistíte postupem času, že ne, že se vám líbí ten pocit, co ten člověk z toho má, ale vy to vlastně nechcete. A to, že odstraníte ty vnější vlivy, které vám dá ty podmínky pro interní pozorování.

A samozřejmě jenom při těchto podmínkách pak může docházet i k té práci s traumatem, s vnitřním dítětem a k tomu hlubokému sebe léčení, které vám dá právě ty solidní kořeny, na kterých můžete stavět dál.