3 důvody, proč neslyšíš intuici

Intuice je ten balíček, ke kterému se chceme neustále vracet, protože když je to napojení silné, tak v uvozovkách nepotřebujeme nic jiného.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Je to v uvozovkách, protože to může vyznít tak, že když je člověk napojen na intuici, o nic neusiluje, nikam nesměřuje, nic si nepřeje, jen šťastně existuje a nepotřebuje nikoho ani nic. Ale tak to není.

Jak intuice zkracuje cestu k úspěchu

Jde o to, že už nepotřebujete tolik externích zdrojů, nepotřebujete zkoušky metodou pokus-omyl, které všichni známe. Intuice vás prostě vede po cestě vaší duše k nějakému cíli, ať už dílčímu, nebo konečnému, i když vlastně nikdy není „hotovo“ a vždy se nám něco nového odhaluje.

Tím si odpustíme zbytečné odbočky, zbytečná zdržení a jdeme ne nejkratší, ale co nejefektivnější cestou. Žádná nová zklamání, žádné „to jsem věděla, ale nedala jsem na svůj pocit“ a žádné opakování neprospěšných vzorců stále dokola. Samozřejmě, je to fáze v životě lidí, kterou si potřebují projít – chybujeme a učíme se z omylů.

Jak nalézt trvalé spojení s intuicí a překonat staré vzorce?

Když je však intuice už silná, není to už tak nutné. Vždy nás může překvapit nová úroveň něčeho, takže si netroufám tvrdit, že to bude vždy 100%, ale mohu tvrdit, že když jsme naladěni na intuici, co nás potká, posune nás opravdu zkratkou. Už ne odbočkou, ale zkratkou.

Nejčastější důvody, proč k intuici ještě nemáte přístup, jsem definovala tři. Tyto důvody spolu souvisí a nedají se úplně oddělit, ale vysvětlím je jednotlivě.

První z nich jsou naše bloky, která mohou být traumatem a přežitými strategiemi, které jsme si přinesli z dětství a z prostředí, které nás formovalo – rodina a společnost.

Jakékoliv přežití, které jsme byli nuceni si osvojit, abychom přežili v rodině nebo ve společnosti, abychom byli přijati, akceptováni a uznáváni, jsou programy, které se na cestě seberozvoje snažíme „deprogramovat“. Protože když se něco naučíte jako dítě a toto chování vám přineslo dobrý výsledek, tak ho, pokud na sobě nepracujete, opakujete stále dokola.

Když se však stanete vědomějším a použijete nástroje, jak se stát vědomějším, vzorce prokouknete a přestanete se podle nich chovat. Pokud jedete na autopilota, není prostor pro intuici – nebo jen velmi málo. Potřebujeme ale trvalé spojení. Jakékoliv zvědomování a odprogramování vám pomáhá na cestě k intuici, protože jí dáváte prostor.

Ovládnutí mysli pro hlubší intuici

Druhým bodem je mysl. Naše mysl je velmi kreativní a neustále vymýšlí. Je důležité, aby nás neovládala, aby nám nevnucovala každou myšlenku jako pravdu, a my se tak mohli stavět do pozice pozorovatele. Když myšlenky přicházejí, je třeba být vědomý, že to může být jen reakce, ale nemusí to být pravda.

Cílem spirituální cesty není odstranit všechny myšlenky – to nelze. Mysl přichází s fyzickým tělem, které jsme dostali, a nelze ji vynulovat. A to je v pořádku, protože mysl potřebujeme. Ideální je, když ji používáme, kdy a jak chceme. Trénink soustředění a všímavosti je klíčem k tomu, jak postupně dostat mysl pod kontrolu a opět vytvořit prostor pro intuici. Intuice totiž nesídlí v mysli. Je to vnuknutí od našeho vyššího já. Mysl nám nabízí zkušenosti z této inkarnace, z našeho materiálního já, z toho, co jsme zde prožili.

Mysl není nutně špatná, ale pokud vychází pouze z toho, co již zažila, není prostor pro vyšší vedení, inspiraci a naši duši. Práce na ovládání mysli prostřednictvím různých praktik je tedy také cestou k intuici.

Emoce versus intuice a jejich vzájemný vztah

Třetím, neméně důležitým faktorem jsou emoce. Intuice rozhodně nejsou emoce. Je třeba rozlišovat mezi emočním a duchovním srdcem. Pokud přijmeme, že duše sídlí v srdci, pak bude sídlit v duchovním srdci, zatímco emoční srdce nám to může komplikovat. Pokud máme emoční zmatek nebo zablokované emoce na základě traumat či strategií přežití, není tam prostor pro intuici. Emoce a myšlenky spolu souvisí – pokud přikládáme myšlenkami do ohně, emoce se stupňují a intuice nemá prostor.

Hypersenzitivní lidé to mají těžší, protože nejenže mají vlastní emoční zmatek, ale také vnímají energie a emoce z okolí jako své vlastní. To může být velmi matoucí a často to zjistí, až když se objeví emoce, kterou si nedokáží zařadit. V této fázi mě lidé často vyhledávají, protože si myslí, že je to něco „nepozemského“. Může to být ovšem jen energie od jiného člověka nebo nějaké nehmotné bytosti. Základem je naučit se chránit svou energii.

Rozpoznávání intuice prostřednictvím sebereflexe

Až se v tom vlastně uklidíte, budete daleko lépe rozeznávat, co je intuice. Dokud je tam nepořádek, nevyznáte se v tom, nevíte, co je vaše, co není vaše, a co může být dokonce myšlenka někoho jiného. Všechny myšlenky, které vám proběhnou hlavou, také nemusí být vaše.

Na to se často přijde až v okamžiku, kdy v hlavě proběhne něco tak absurdního, že to člověka zarazí. Takový základní úklid je potřeba. Je důležité říci: „OK, tohle je moje, to jsem si v tomto životě nějakým způsobem nabrala, ale už jsem eliminovala ty externí vlivy.“

Prvním krokem je tedy eliminovat externí vlivy. A teď se podívám, co jsem si v životě všechno nabrala za nefunkční strategie a programy, a zda potřebuji vyléčit nějaké trauma, abych mohla slyšet intuici. To je druhý krok – vlastně se prohrabat svým dosavadním životem.

A to myslím v tom smyslu, že nikdy ne na sílu. Jsem zastáncem názoru, že život vám sám ukáže, kam je potřeba šáhnout a co je potřeba vyléčit. Samozřejmě mohou nastat období, kdy má člověk aktivnější seberozvojové období, což je zcela v pořádku.

Závěr:

Všechna tato období vedou k tomu, že vám mají zlepšit kvalitu běžného života. Nemají vás od toho běžného života odvádět. Ale v některých fázích může být nutné, aby se člověk trochu stáhl z veřejného života a vyřešil si, jak odříznout externí vlivy, a pak se opravdu začne dívat na svůj život.

„OK, tohle bylo takto, tohle bylo takto a to už třeba nechci dělat,“ a podobně. Takže to jsou obecně všechny vlivy, které vám brání slyšet intuici.